Magie

Co je to magie ?


Triss Ranuncul

Magie je často nazývána „uměním“, což není bezdůvodné. Mnoho lidí vnímá magii jako elitní disciplínu, jež vyžaduje zručnost, talent. Tyto vlastnosti jsou skutečně potřeba, neboť jen pár lidí oplývá výjimečnou kreativitou, potřebnou k jejímu ovládnutí. Lidé s magickým nadáním ji mohou využít k vytváření úžasných a překrásných věcí – zázraků, bez kterých by byl svět mnohem mizernějším místem. Z toho důvodu ti, kdož nazývají magii krásným požehnáním, jež na svět přinesla Konjunkce sfér, mají v jistém smyslu pravdu. Magie může být také nazývána inkarnací chaosu – primitivní nebezpečnou silou, nemilosrdnou a zničující. V neopatrných rukách se stává klíčem od zapovězených dveří, za kterými leží zkáza a destrukce. Proto i ti, kdož tvrdí, že magie je kletbou zrozenou z Konjunkce sfér, jež má zatratit tento svět, mají pravdu také. V poslední řadě je podle některých magie vědou – znalostmi, které lze získat důkladným studiem, disciplínou a tvrdou prací. V tomto ohledu je magie pokrokem. Je součástí neustálé evoluce, kterou započala Konjunkce sfér a posouvá lidstvo dál, ničí nemoci, poskytuje odpovědi na otázky, které sužují lidstvo a přináší inovace. Z toho důvodu lze také tvrdit, že magie je specifikou vědou.

V konečném důsledku je magie vším výše zmíněným. Je to Umění, Chaos a Věda – požehnání, kletba a pokrok. Vše záleží na tom, kdo se k ní obrátí a za jakým účelem. Magie je dílem přírody. Je v zemi, po které chodíme, je v ohni, planoucím v našich krbech, ve vzduchu, který dýcháme a ve vodě, která dává život a proudí uvnitř nás. Každému, kdo je tímto výjimečným talentem požehnán, stačí jen natáhnout ruku a uchopit magii, která je všude kolem nás.

„V rozporu z rozšířeným názorem není termín Aen Saevherne pouhým ekvivalentem elfského kouzelníka, jeho význam je mnohem hlubší. Nejbližším možným překladem by byl Vědoucí. Pokud můžeme věřit pověstem, Aen Saevherne nemají jen hluboké znalosti magie, ale také vědomosti o jiných světech, času a prostoru. Tito Vědoucí tvoří mezi elfskými čaroději uzavřenou kastu, tajemnou i pro jejich sourozence, a těší se všeobecné úctě, respektují je i ti nejmocnější elfové.“

Geoffrey Monck, Magie staršího lidu

Magický talent a Zřídla


Dethmold

První osoby s magickým talentem se začaly objevovat krátce po Konjunkci sfér. Byly to především děti, kdo ve velmi mladém věku projevoval přirozené sklony k magii. Dokázaly vstřebat moc, zpracovat ji a použít záměrným a promyšleným způsobem. S dostatkem času se jejich potenciál dále rozvíjel a jejich schopnosti se zlepšovaly. Časem se objevili další jedinci, kterým se říká Zřídla. Talent Zřídla je divoký a nespoutaný – obrovská magická moc, nad kterým Zřídlo nemá kontrolu. Jsou spříznění s médii a dokonce mívají věštecké nadání. Taková osoba je nádobou Moci i jejím nedobrovolným ventilem. Schopnosti Zřídla, ačkoli extrémně silné, obvykle zůstávají po velmi dlouhou dobu latentní a skryté. Tito lidé mohou dokonce nabýt dojmu, že jsou magickými antitalenty. Navzdory veškeré snaze a soustředění nedokáže Zřídlo seslat žádné kouzlo, protože je na magickou energii napojené podvědomě  a stejně podvědomý je i celý proces.

Dříve nebo později se však talent projeví a jeho první manifestace bývá spontánní a obvykle násilná. Moc, která využívá Zřídlo jako ventil a zaostřovací čočku, je uvolněna bez jakékoliv kontroly, většinou s ničivými následky pro všechny v blízkém okolí. Výjimečné schopnosti Zřídla lze detekovat pečlivým pozorováním a jistými zkouškami a testy. Jsou-li Zřídla řádně vycvičena a řízena, mohou se naučit svůj potenciál odemykat kontrolovatelně a stát se mocnými čaroději. Avšak v dobách před osvětou, byla Zřídla spolu s dalšími  osobami poznamenanými magií, zdrojem strachu a vyháněná z lidské společnosti.

„A poté Jan Bekker pozvedl ruku, obklopenou jasnou aureolou, a promluvil hlasem mocným, silnějším než bouře: „Skloňte se živly, a podrobte se mé moci, neb já jsem vaším pánem!“ A Moc vyzařující z jeho těla utišila vítr a kruté vlnobití ustalo. A lodě vyhnanců mohly bezpečně dosáhnout pobřeží, neboť Jan Bekker si podrobil Moc, jež bude v následujících věcích sloužit lidstvu – toto jest důkazem, že zmíněná síla nemusí být vždy zlovolnou a zničující.“

Roderick de Novembre, Dějiny světa

Usměrnění Moci

Fringilla Vigo

Magicky nadaní jedinci mohou usměrňovat Moc prostupující přírodou a připoutanou k jednomu ze čtyř živlů, které nás obklopují. Tento talent je pro praktikování magického umění nepostradatelný. Je sice pravda, že čaroděj dokáže po krátký čas sesílat kouzla na úkor své vlastní životní síly, následky jsou však kruté a pohybují se od dočasné slabosti po ztrátu vědomí až smrt. Z toho důvodu je nezbytně nutné umět usměrnit a zpracovat nezměrnou zásobu energie kolem nás. Dnes je schopnost vstřebávání Moci jednou ze základních lekcí při výuce budoucích čarodějů. U některých se projevuje přirozené coby coby vrozený talent, zatímco další potřebují více praxe, než tuto dovednost dostatečně zdokonalí. Samotný proces je zdánlivě jednoduchý. Vyžaduje především řádně řádně soustředěnou mysl, díky které se čaroděj naladí na dostupnou energii.

Noví adepti však tento proces často shledávají zdlouhavým, náročným a nepříjemným. Případ tzv. „kontrakcí“ – což jsou nekontrolovatelné výkyvy v příjmu energie – jsou běžné, obvykle vyústí jen v neškodný šok a to jen tehdy, pokud byla opomenuta řádná příprava. Na druhou stranu příliš zbrklé nebo neopatrné usměrnění, může vést k mnohem vážnějším následkům zahrnujícím krvácení, nervový šok, slepotu, koma nebo i šílenství. Každá soustředěná manifestace živlů je potencionálním zdrojem energie. Náročnost a rizikovost jejich používání záleží na jejich povaze a formě. Čím větší a dynamičtější zdroj je, tím snazší a nebezpečnější je ho využít. Nejsilnější přirozené zdroje koncentrované energie se nazývají Místa Moci.

„Ze všech stvoření na světě mohou Moc usměrňovat jen dvě – kočky a draci. Oba zmíněné druhy vycítí magické intersekce a často na nich odpočívají – což je zvláštní, neboť ostatní zvířata se těmto místům vyhýbají. Kolem tohoto chování vzniklo mnoho teorií, avšak žádná ho nedokáže zcela vysvětlit. Co se týče draků, učenci dospěli k názoru, že draci v sobě hromadí Moc potřebnou k létání. Věděcké výzkumy ukazují, že tak obrovský tvor by neměl být schopen vzlétnout, pokud by k tomu používal jen svá křídla. U koček se na druhou stranu běžně předpokládá, že nashromážděnou Moc využívají k vidění neviděného. Další se však domnívají, že tento talent je u koček vrozený, a že energie získaná z intersekcí je využívána k jiným účelům. Nesporným, nade vší pochybnost prokázaným faktem však zůstává, že všichni příslušníci z čeledi Felidae mají pozoruhodnou schopnost vidět tvory z jiných dimenzí, neviditelná stvoření a proudění Moci.“

Agnes z Gleanville, Tajnost tajností

Kouzla


Sesílání kouzel

Keira Metz

Sesílání kouzel obvykle vyžaduje pronesení příslušného zaklínadla a provedení souvisejícího gesta. Ve skutečnosti jsou však dvěma prvky, naprosto nezbytnými k usměrnění moci podle přání sesílajícího a jejího seslání ve formě kouzla, prosté hluboké soustředění a výdej adekvátního množství nashromážděné energie. Vyžadované množství energie je různé, záleží na výsledku, kterého chce čaroděj dosáhnout. Jednoduchá kouzla jí nepotřebují moc, zatímco ta pokročilejší jí vyžadují několikanásobně vyšší množství. Vyvolání extrémně mocného účinku může být mimo dosah čarodějových schopností, pokud jeho znalosti a zkušenosti neumožní vstřebání dostatečného množství Moci a její řádné využití.

Když adept magického umění sesílá kouzlo, měl by mít na paměti následující: Za prvé by měl použít je tolik Moci, kolik jí dokáže usměrnit. Pokusy o použití většího množství vyvolávají u sesilatele mnoho nepříznivých účinků. Za druhé je nutné Moc používat přiměřené. Tím je myšleno, že by se měl čaroděj dvakrát zamyslet, než použije moc na tak triviální věci jako je vyleštění bot, úpravu oblečení, nebo přípravu horké lázně. Za třetí, gesto by nemělo být přehnaně okázalé a formule musí být vyslovena srozumitelně a jistým hlasem. Koktající nebo šišlající čaroděj si v lepším případě užene ostudu a v nejhorším tragicky ukončí svou vlastní kariéru, obvykle velmi spektakulárně.

Na druhou stranu bezchybná výslovnost řečnický talent je v této profesi nespornou výhodou a sesílání kouzel značně usnadňuje. Do dnešního dne zůstává nejlepším příkladem čaroděj Alzur – jeho mocný hlas a bezchybná dikce umožňovaly snadné sesílání i těch nejkomplexnějších kouzel. Kouzlo Alzurův blesk, přestože dokáže najednou zabít půl tuctu mužů, není příliš rozšířené kvůli velmi složitému zaklínání. Osvojit si nejslavnější výtvor velkého čaroděje je nesmírně obtížné a samo o sobě dokazuje, jak mocný mág jeho sesilatel je. Co se týče výše zmíněné gestikulace, v mnoha případech není nutné, aby byla provedena rukama. Nejběžnější náhradou jsou kouzelné hůlky a hole, existuje však jeden případ, kdy bylo kouzlo sesláno nohou, přestože se to nikdy nepodařilo zopakovat nebo oficiálně zanalyzovat.

Druhy kouzel

Konečný následek těchto jednání se nazývá kouzlem, zřídka též zaříkadlem. Většina existujících kouzel byla vytvořena během posledních staletí a metoda jejich sesílání se od té doby nezměnila. Čas od času jsou vytvořena i nová zaklínadla. Ta mohou být výsledkem studií a experimentů, jejichž dokončení si vyžádalo dlouhá léta, nebo pouhou náhodou. Existuje několik formálních typologií kouzel. Nutnost zapamatovat si tyto magické taxonomie je utrpením pro všechny studenty druhých ročníků na magických školách. Většina klasických rozdělení uvádí nejméně pět, a někdy až tucet skupin kouzel, včetně těch psychokinetických, iluzorních, prorockých, transformačních a nakonec i kreačních, jež jsou mnohými považovány za vrchol magického umění.

„Ničivé krupobití Triss Ranuncul – neoficiální jméno kouzla, které roku 1268 při pogromu v Rivii vyvolalo prudké krupobití, jež ukončilo masakr a nepokoje ve městě. Jméno je odvozeno od jeho tvůrkyně, čarodějky Triss Ranuncul, která ho neúmyslně seslala, když se pokoušela o Alzurův Blesk. Kouzlo není formálně uznáno a zařazeno mezi registrovaná zaklínadla, protože se ho nikdy nepodařilo zopakovat. Komise vyšetřující události v Rivii došla k závěru, že nečekané kouzlo bylo pravděpodobně zapříčiněno skutečností, že čarodějka Ranuncul utrpěla při nepokojích zranění úst, kvůli němuž nechtěně zkomolila Alzurovo zaklínadlo. Existuje i jiná teorie, podle které bylo Ničivé krupobití výsledkem spolupráce s čarodějkou Yennefer z Vengerbergu. Tato verze však byla komisí zamítnuta pro absenci důkazů, že by se čarodějka Yennefer v té době nacházela v oblasti Rivie.“

Felicia Conti, Kouzla která změnila svět

Zakázaná magie

Vilgefortz z Rogeveenu

Jsou však i jisté druhy magie, které byly zakázány ediktem staré Kapituly. Patří sem nekromancie a démonologie, známá též jako geotie. Obě odvětví jsou považována za příliš nebezpečná a neetická, aby je čarodějové mohli volně studovat, natož praktikovat. Než se přistoupilo k zavedení restrikcí, samozřejmě došlo k pár nešťastným incidentům, které vedly k úmrtí několik čarodějů a mnoha civilistů. S ohledem na to, jak dlouho tyto specializace nebyly regulovány, tak mluvíme minimálně o stovce náhodných obětí. Avšak, to co přimělo Kapitulu vydat příslušné edikty byl spíše pud sebezáchovy, než osud nevinných kolemjdoucích.

Co se nekromancie týče, zákaz je omezen jen na praktické využívání a nevztahuje se na teoretický nebo čistě akademický výzkum. V některých případech, kdy je žádost podpořena dostatkem pozitivních doporučení, může Kapitula udělit speciální výjimku a studium umožnit. Geotie, obecněji nazývaná démonologie, je úplně jiný případ. Soustředí se na vyvolávání tvorů z jiných dimenzí a realit, často velmi odlišných, a jejím cílem obvykle bývá snaha s nimi usmlouvat výměnu informací nebo služeb. Navzdory rozšířenému názoru nevyžaduje vyvolání démona velkou sílu nebo znalosti a zcela stačí přístup k příslušné magické formuli. Geotie se tak stává velkým pokušením pro mladší adepty. Ti však nemají dostatečné schopnosti a znalosti, a protože vyvolané bytosti jsou extrémně nebezpečné, úspěšné vyvolání obvykle skončí smrtí vyvolávajícího. To je též oficiální zdůvodnění všech zákazů a trestů zaměřených vůči těm, kdo se pokoušejí vyvolávat tvory z jiných dimenzí.

Moc živlů


Moc pochází z přírody a vychází ze čtyř principů, jinými slovy živlů. Každý živel má svůj unikátní charakter. Voda – díky své mírné dynamice je voda optimálním médiem pro nezkušené čaroděje, kteří se usměrňování Moci teprve učí. Stejně jako u ostatních živlů jako použitelný zdroj magické energie postačí jakákoliv manifestace vody. Nejlepší je však začít s čerpáním z vodních žil, nejlépe z jejich intesekcí – nejrozšířenějších Míst Moci. Snadno je naleznou i ti nejméně zkušení adepti, a pokud jsou odstíněny od většiny vnějších vlivů, představují relativně bezpečný zdroj Moci. Časem se čaroděj naučí čerpat energii z mnoha proměnlivějších a nestálejších manifestací živlu vody – protože klidné jezero si žádá odlišný přístup než dravá bystřina. Moře je s ohledem na svou dynamičnost obzvláště problematickým zdrojem. Obsahuje sice obrovské množství energie, ale čerpat z něj by měli jen zkušenější čarodějové.

Země – přestože je tento živel téměř univerzálně přístupný, země není účinným přenašečem energie. Její čerpání vyžaduje velké úsilí, může za to především statická povaha v zemi usazené Moci. Většině čarodějů připadá spojená námaha v porovnání se ziskem neúměrně vysoká. Nelze však popřít, že ti kdož si toto umění mistrovsky osvojí, mají k dispozici výjimečně silné prostředky, neboť v zemi je ukryto obrovské množství Moci. Vzduch – nejvrtkavější a velmi dynamický živel, skrývající působivý potenciál. Na rozdíl od čerpání ze země, je čerpání ze vzduchu mnohem snazší a vyžaduje méně úsilí. To však neznamená, že je i jednodušší, protože nevypočitatelnost vzduchu si žádá velkou zručnost a zkušenosti. Čaroděj, který v tom není dostatečně zběhlý, se nedokáže správně naladit a nezíská uspokojivější množství Moci. Je zapotřebí jistá intuice a ta přichází jen s léty zkušeností a neustálého tréninku.

Oheň – mnoho mladých adeptů potkal tragický konec, když se příliš brzy pokoušeli zvládnout nejnevypočitatelnější a nejchaotičtější živel. Moc proudící v ohni je stejným dílem obrovská jako vrtkavá. Čerpáním z ohně získáte energii velmi rychle – někdy až příliš rychle. Moc extrahovaná z ohně má větší sklony ke kontrakcím a nezkušený adept by nemusel být schopný příliv energie dřív, než bude pozdě. Zřídla musí s ohnivými zdroji cvičit obzvláště opatrně, protože z ohně vytažená Moc může aktivovat jejich výjimečné schopnosti, obvykle ve zničující podobě.

Výcvik


Filippa Eilhart

V Severních královstvích jsou v současnosti dvě místa, kde se adepti obou pohlaví mohou učit a stát se čaroději. Dívčí škola se nachází v paláci Aretuza na malém ostrůvku Thanedd u břehů Temerie. Vstup je povolen jen čarodějkám a studentkám, uchazečky a hosté smějí vstoupit jen do paláce Loxie, který střeží most na pobřeží a město Gors Velen. Vzdělávají se zde dívky ze všech koutů světa, přijetí na tuto školu přináší velkou prestiž, ale také vysoké školné, což garantuje vysokou úroveň výuky. Věhlas a

kademie je tak velký, že čarodějky, které ji absolvují, nemívají větší problémy s pokračováním ve studiu – buď zůstanou jako asistentky profesorek, nebo se stanou učednicemi u jedné z mistryň. Dokonce i ty, které si zvolí cestu dwimveandry, se mohou spoléhat na podporu ze speciálního stipendijního fondu akademie.

Chlapeckou obdobou Aretuzy, i když ne tak vysoce ceněnou, je akademie ve městě Ban Ard v Kaedwenu. Tady budoucí adepti prochází obdobnou výukou, aby se nakonec stali plnoprávnými čaroději. Přestože je kvalita výuky poměrně vysoká, škola si naneštěstí nikdy nezískala takovou prestiž jako Aretuza. Někteří se dokonce pošklebují, že Ban Ard je vyhlášenější svou těžkou kavalerií, než úspěchy absolventů místní akademie. Je vskutku možné, že vojenské tradice, které tu měly vždy hluboké kořeny a vybízely mladé chlapce ke kariéře v armádě, mohou být příčinou menší prestiže a akademických úspěchů.

„Prvním sídlem čarodějů a místem, kde se učili mladí adepti, bylo Mirthe, dnes známé jako město Mirth v Redanii. Tam vyučovali ti, kdož později vytvořili první Kapitulu čarodějů, mezi nimi i Agnes z Gleanville, první žena mezi čaroději. Škola v Mirthe byla zničena během Falčina povstání, kdy bylo celé město vypáleno do základů a jeho obyvatelé brutálně povražděni. Jeden z otců tradiční magie, mistr Radmir z Tor Caernedd, zemřel jako mučedník a na rozkaz samotné Falky byl stažen zaživa.“

– úryvek ze semestrální práce na fakultě historie Oxenfurtské akademie

Čarodějové a společnost


Sheala de Tancarville

Bratrstvo zůstávalo na počátku své existence neutrální, přinejmenším ve srovnání s dnešním stavem. Tuto neutralitu zajišťovala Unie Novigradská – dohoda mezi čaroději, kleriky a různými korunovanými vládci, která na mnoho let stanovila

 

oddělení magie od státu. Tato smlouva na jednu stranu viditelně omezovala vliv mágů, ale poskytovala jim naprostou autonomii při vytváření a udržování vlastní hierarchie, provozování magického výzkumu a řešení vnitřních konfliktů. Čarodějové se na oplátku nemíchali do politiky a především se nesnažili vládnout. Místo toho, často zastávali roli smírčích prostředníků. Příkladem může být Raffard Bílý, který domluvil mírovou smlouvu mezi králi během Šestileté války. Navíc zdůraznil a upevnil princip oddělení magie a státu, když odmítl nabídnutou korunu. Později se sice stal královským rádcem – traduje se, že zmíněný král byl tak neskutečný idiot, až i Raffard musel uznat, že úplně sám vládnout nemůže.

Tato autonomie umožnil vytvoření první Kapituly, složená z neuznávanějších mistrů magického umění a zavedení vnitřních pravidel, obecně známých jako Zákoník. Prvním důsledkem tohoto kroku k vyšší organizovanosti mezi čaroději však byla krátká občanská válka, ve které byli zlikvidováni ti, kdo se odmítali nové hierarchii podřídit – mezi nimi i Raffard Bílý. Tato skutečnost se pochopitelně v historických knihách zmiňuje jen zřídka, především aby nepoškodila kouzlo jeho legendy. Později byl vytvořen další vládnoucí orgán – Nejvyšší rada čarodějů, Která měla Kapitule pomáhat s regulačními a správními povinnostmi spjatými s uživateli magie. Přestože se bratrstvo stávalo stále více hierarchickou organizací, většina čarodějů se zajímala jen o své experimenty, výzkum a rozšiřování vědomostí.

Konec neutrality

Sabrina Glevissig

Rozdělení sfér vlivu bylo od dob Unie Novigradské většinou respektováno jak mágy, tak vladaři. Nutno dodat, že obě strany pravidelně zkoušely hranice toho druhého, nikdy však nešlo o výraznější zásahy. Tato rovnováha moci se změnila během První nilfgaardské války – přesněji řečeno během Druhé bitvy o Sodden, která byla zčásti vyhrána jen díky odvaze a sebeobětování čarodějů. Ti tehdy bránili svá rodná království a v mnoha očích se stali hrdiny. Získali si vděčnost i úctu obyčejných lidí a také přízeň králů, jejichž království ten den zachránili. Některým to ale nestačilo a mysleli si, že by měli mít víc. A tak nejmocnější vládci Severu, ti samí králové, kteří si ještě donedávna od nich udržovali odstup, začali mágy zvát ke svým stolům, zahrnovat je dary a přijímat je jako rádce.

Jistě by bylo přehnané říkat, že se všichni čarodějové začali zabývat politikou. Absolutní většinu z nich absolutně nezajímala, místo toho sloužili jako dvorní léčitelé a věštci nebo pokračovali ve svých výzkumech a učili mladé adepty. Byli však tací, kteří se chytili myšlenky, že by mohli králi manipulovat a ovládat je, měnit jejich rozhodnutí v nejlepším zájmu království. Některým se to podařilo, některým ne. S každým zásahem do politiky, s každým odhaleným mágem, který v pozadí manipuloval událostmi, s každou zvěstí, že skutečná moc se skrývá za trůnem u „neutrálního rádce“, narůstaly spory mezi vladaři a čaroději. Všeobecně známý debakl na Thaneddu se stal pověstnou poslední kapkou.

Rebelie na Thaneddu

Několik nejambicióznějších čarodějů se dopustilo zrady a spřáhlo se s Nilfgaardským císařstvím, proti kterému ještě před pár lety bojovali. Ten den se vše změnilo. Čarodějové, dokonce i ti, kteří svým králům věrně sloužili a tohoto puče se nezúčastnili, ztratili důvěru svých vládců. Po těchto událostech, byla Kapitula a Nejvyšší rada čarodějů rozpuštěna.

„Rebelie na Thaneddu – události, ke kterým do šlo prvního května roku Velké války v Gargstangském paláci na ostrově Thanedd. Přibližně dvě stovky adeptů magického umění ze všech koutů Severních království, včetně těch nejvýznamnější a nejvlivnějších – královských rádců i členů Kapituly a Nejvyšší rady čarodějů – se shromáždili na velkém sněmu, během kterého došlo k osudové a krvavé konfrontaci. Čarodějové loajální Severním královstvím, včetně Filippy Eilhart z Redanie, Triss Ranuncul a Keiry Metz z Temerie, Radcliffa z Oxenfurtu a poradce krále Aedirnu a Sabriny Glevissig z Kaedwenu, se pomocí redanské tajné služby pokusili zatknout několik svých druhů. Šlo o zrádce, kteří kolaborovali s Nilfgaardem a mezi které mimo jiné, patřili i Vilgefortz z Rogeveenu, Artaud Terranova a Fercat z Cidarisu. 

Navzdory počátečnímu úspěchu zrozenému z překvapení, skončil pokus o zatčení fiaskem. Ve snaze udržet neutralitu, Tissaia de Vries, rektorka akademie v Aretuze, zrušila blokační kouzlo, jež oběma stranám znemožňovalo používat magii. Tímto činem umožnila, aby se spiklenci osvobodili a povolali pomoc, výsledkem čehož nastala všeobecná bitva mezi severními loajalisty a Nilfgaardem podporovanými zrádci. Jak prokázalo pozdější vyšetřování, zrádní spiklenci skutečně připravovali svůj vlastní převrat, k němuž jim měl pomoci oddíl Scoia’tael, ukrytý v garstangských sklepích. Chystali se také zajmout Cirillu z Cintry, která se tou dobou nacházela na Thaneddu. Výsledkem byl masakr, ve kterém zahynulo mnoho čarodějů, včetně několika, kteří neměli nejmenší tušení o plánech ani jedné strany. Hrstce zrádců se nakonec podařilo uniknout, události na Thaneddu však trvale otřásly pověstí čarodějů v Severních královstvích.“

Marcus Marcellinus, Čarodějky a čarodějové

Ostrov Thanedd

Lóže čarodějek

„Lóže čarodějek – tajná organizace zformovaná krátce po pádu Kapituly a nejvyšší rady čarodějů. Byla založena čarodějkami, jež sloužily králům Severu, spolu z dalšími z Nilfgaardského císařství. Lóže si při svém založení vzala za cíl zachování a budoucí usměrňování magie. Lóže také sehrála významnou roli při vyjednáváních, která vedla k Cintránskému míru, jímž skončila Druhá Nilfgaardská válka. Později byla lóže obviněna z mnohem méně záslužných činů. Její členky měly být zapleteny mimo jiné do tzv. královražd, mezi jejichž oběti patřil Demawend z Aedirnu a Foltest z Temerie. To vedlo k několika čistkám a samotná organizace byla postavena mimo zákon. Různé zdroje naznačují, že mezi členky Lóže patřily následující čarodějky: Filippa Eilhart, Sheala de Tancarville, Sabrina Glevissig, Triss Ranuncul, Keira Metz, Margarita Laux-Antille, Yennefer z Vengerbergu ,eflky Francesca Findabair a Ida Emean, a přinejmenším dvě čarodějky z Nilfgaardu – Assire var Anahid a Fringilla Vigo.“

– Marcus Marcellinus, Čarodějky a čarodějové

Výsledek obrázku pro witcher lodge of sorceresses
Lóže čarodějek

Předchozí díly:

Toto je magie tohoto světa. Jak se vám její popis líbí? Chybí vám zde něco ? dejte nám vědět do komentářů 😉

Prosím dej like a sleduj nás:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *