Náboženství severu

Náboženství Severu

Náboženství


Většina čarodějů se domnívá, že magie a výsledky modliteb, jsou podobnou manifestací Moci, přestože přesný proces v případě modliteb zůstává záhadou. Je neoddiskutovatelným faktem, že někteří kněží umí s Mocí manipulovat stejně jako čarodějové, a to i bez formálního výcviku, studií a příprav. Existuje mnoho teorií, které tento fenomén vysvětlují. Čarodějka Tissaia de Vries, došla k závěru, že modlitba kněžím umožňuje vstoupit do jistého tranzu. V tomto stavu pak získávají schopnost podvědomě usměrňovat a zpracovávat Moc, podobnou sesílání kouzel. Kněží považují zpracovanou energii, přesněji její účinky, za manifestaci přízně bohů

„Svatyně Nordlingů se mezi různými náboženstvími liší. Božstva jako Melitelé a Kreve jsou uctivána v chrámech, obvykle postavených v místním architektonickém stylu a vyzdobených freskami a vitrážovými okny. Druidové oslavují přírodu pod otevřeným nebem, v posvátných hájích nebo v megalitických kruzích z obřích kamenů. Nejstarší svatyně se nacházejí nad místy Moci a jsou známé svými silnými magickými aurami.“

Hevelius Reijksvaard, Náboženství Nordlingů a jejich svatyně

Výsledek obrázku pro witcher religion

 

Nejvýznamnější kulty


Melitelé

Kult Melitelé, je nepochybně jedním z nejstarších náboženství, jehož kořeny sahají hluboko do minulosti. Jde o spojení prastarých předlidských vír v různé bohyně úrody, plodnosti a lásky, ochránkyně farmářů, obilí, krbů a těhotných žen. Všechna tato náboženství se postupem času sjednotila v kultu Všematky Melitelé. Na rozdíl od většiny starých kultů, které časem ztrácely vliv, až po nich zůstalo jen pár místních kostelů a zapomenutých svatyň, nemá kult Melitelé o věřící nouzi. To může být výsledkem výjimečné tolerance, shovívavosti a faktu, že její učení zahrnuje i mnoho praktických vědomostí. Tento kult je také znám svou upřímnou snahou pomáhat lidem a nesoustředí se jen na získání vlivu a obohacování církve.

Bohyně je uctívána ve třech podobách – dívka, žena a stařena – na obrazech bývají vyobrazovány všechny tři. Jedním z nejznámějších center kultu Melitelé je klášterní komplex nedaleko Ellanderu. Komplex spravovaný kněžkou Nenneke, je vyhlášený svou vysoce ceněnou klášterní školou. Od svých studentů – většinou mladých hochů a dívek – se neočekává, že by se nechali vysvětit, ale mnoho z nich se nakonec novici a novickami stane. Škola vyučuje psaní, čtení a jednoduché počty. Bystřejší studenti jsou vzdělávání i v základech filosofie, etiky, historie a léčitelského umění.

Kreve

Kreveho kult je v některých oblastech Severních království velmi oblíbený, především v Kaedwenu, Redanii a Holopoli. Přestože, o samotném božstvu moc informací nemáme. Jeho kněží se nijak nebrání zapojování do politiky a světských záležitostí, často na ně narazíte na dvorech šlechticů a zbohatlíků. Většinu času obvykle tráví drmolením otřepaných frází o božském původu panovníků a neustálým připomínáním, že přízeň bohů si nejlépe získáte štědrými dary jejich chrámům. Také mají sklony k moralizování. Při svých mších a kázáních často útočí na osoby, které nemají v lásce, především pak čarodějky.

Druidové

Kořeny druidismu jsou téměř stejně staré jako u kultu Melitelé. Druidové neuctívají žádné určité bohy, místo toho prosazují božskost přírody samotné. Hlásí se také k principu udržování rovnováhy, který podle nich reflektuje vnitřní řád a harmonii přírody. To z jejich víry činí systém náboženský i filozofický. Jejich kult se soustředí v malých komunitách známých jako kruhy,, které slouží jako shromaždiště pro všechny druidy v dané oblasti. Mezi hlavní povinnosti každého kruhu patří starost o okolní přírodní prostředí, udržování svatyň a poskytování pomoci místním obyvatelům, je-li to možné. Druid v čele kruhu je formálně nazýván hierofantem nebo, v případě ženy, flaminikou. Druidové jsou obzvláště známí svou snahou chránit ohrožené druhy, často sepisují petice a žádosti a posílají je šlechticům. Vzhledem k dobrým vztahům s místními obyvateli, kteří je chovají ve velké úctě, jsou jejich akce obvykle úspěšné. Jen málo šlechticů, ne-li přímo králů, by se odvážilo riskovat občanské nepokoje, kdyby se otevřeně postavili druidům.

Freya a víra ostrovanů ze Skellige

Bohyně Freya je uctívána především na ostrovech Skellige, ačkoliv se měl údajně rozšířit i na pobřeží Severních království. Mezi ostrovany na Skellige se Freya těší největší vážnosti mezi bohy a je základní postavou jejich víry. Uctivě ji titulují „modron“, což znamená matka, jelikož je ochránkyní krbů, lásky, plodnosti a úrody. Z těchto důvodů ji proto mnozí ztotožňují s kontinentální Melitelé. Modron Freya je též patronkou protoků, věštců, telepatů a dalších, kdo dokáží zahlédnout záblesky do neznáma. Na ty odkazují i její charakteristické atributy – věštecký náhrdelník Brisingamen, kočka, která slyší a vidí neviditelné a sokol, který vše pozoruje z nebes. Kromě Freyi ostrované uctívají i mnoho mořských bohů a existuje i kult předků a odnož druidů. Všechny tyto víry jsou vetkané do pestrého, i když dosti nepřehledného pantheonu. Většině cizinců připadá ostrovní přístup k náboženství jako výstřední chaos. Vypadá tak, že v jejich víře se dokáží vyznat jenom oni sami.

„Bohyně Freya sídlí na ostrově Hindarsfjall ve Skelligském souostroví. Tam přebývají její kněžky a je tam i její hlavní chrám, přímo uprostřed háje Hindar. My přicházíme do tohoto háje, obřady ctíme Velkou Modron a sbíráme posvátné jmelí, kterým my ostrovani zdobíme skoro všechno – od kolíbek po rakve.“

Asle Thorfinsson, námořník ze Skellige

Prorok Lebeda a Dobrá kniha

Kult proroka Lebedy vznikl přibližně před 150 lety ještě za života jeho zakladatele. Prorok měl být údajně prostý pastýř, který pořádal mše a kázal podobenství o životě, bozích a lidech. Podařilo se mu shromáždit překvapivě velkou skupinu následovníků, kteří se snažili žít podle jeho pouček. Prorok Lebeda zemřel ve velmi pokročilém věku, kdy byl spálen a pozřen drakem, kterého se pokusil vymýtat. Cílem vymýtání měla být údajně snaha ochránit před ještěrem ovce nějakých Kaedwenských vesničanů. V každém případě byla jeho smrt prohlášena za mučednickou a jeho zachráněné ostatky uloženy do sarkofágu v Novigradu. Přestože kult samotný po Lebedově smrti prakticky zanikl. Jeho učení přetrvalo a bylo sepsáno do tzv. Dobré knihy, sbírky pouček, anekdot a vcelku vtipných alegorií.

„Pravdivá históryja, jak kosti teho Lebedy, nazývaného prorok vezéskali, je pořádná psina, co sem počul, že je kněžúři o svátkách vytahujú a věřící lúbajú. Ale opakovat tu históryju nebodem, protože históryja plná sranců, aj těch dračích, sa ke stolu nehodí.“

Addario Bach, trpasličí muzikant a člen hornické dechovky

Věčný oheň

Kult Věčného ohně byl zpočátku jen místní záležitostí, omezoval se pouze na Novigrad a jeho blízké okolí. Dnes je rozšířený téměř po celé Redanii, odkud pomalu vytlačuje Kreveho církev. Disponuje i militantní odnoží v podobě Řádu planoucí růže, známou svým nesmiřitelným způsobem vůči nelidem a magii. Navzdory současnému stavu, byla církev Věčného ohně před pouhým stoletím sice přísná, ale jinak tolerantní. Plamen, kolem kterého se uctívání soustředí, byl podle kněží symbolem pokrokem, světlem zahánějícím temnotu a nadějí na světlejší zítřky. Vyznávání jiných náboženství bylo v Novigradu obecně tolerováno, výjimky tvořily rouhačské výstupy proto Věčnému ohni a pokusy oslabit autoritu kultu.

Ti, které označili za rouhače, nebo lidé používající magií k poškozování ostatních, byli upáleni u kůlu a vyšetřováním těchto zločinů a prováděním těchto rozsudků byla pověřena zvláštní chrámová garda. Jak vliv kultu rostl, začalo se všechno měnit. Volený hierarcha kultu Věčného ohně se v podstatě stál vládcem Novigradu. Chrámová garda převzala agendu vnitřní bezpečnosti a světské úřady nad ní neměly žádnou pravomoc. Stále častěji se objevovaly případy falešných obvinění a exemplárních procesů, které končily popravami a konfiskací majetku. Strach z „černé magie“ postupně přerostl v averzi vůči všem formám čarodějnictví i nelidem, která vyvrcholila známými hony na čarodějnice a popravami stovek nevinných lidí. Dějiny kultu Věčného ohně jsou jasným příkladem, jak může být náboženství pokřiveno a zprzněno, když se vlády ujmou fanatici a snaží se svou víru vnutit všem ostatním.

„Ženy jsou od přírody stvoření hříšná a zkažená. Jsou to zplozenkyně Chaosu, jež se staví prosti Řádu ustanovenému samotnými bohy! Jsou to zapálené přisluhovačky temných sil, neustále se jen snaží ukojit svůj nepřirozený chtíč. Pročež je třeba jim vštěpovat pokoru a strach z bohů a každý zodpovědný otec a manžel by je měl pro jejich vlastní dobro často a ráznou rukou mrskati. Nelze jim též dovolovat nosit nemravné šatstvo, jež nutí k nezdravému smilnění, stejně jako šperky, protože ty jsou neklamnou známkou pýchy a poběhlictví.“

– úryvek ze mše kněze Věčného ohně

Nová náboženská hnutí

V poslední době počet kultů narůstá stále rychleji než dříve. Většina těchto nových náboženských směrů si přivlastňuje monopol na pravdu, tvrdí, že jen jejich církev objevila absolutní moudrost a že následování ostatních je hřích a kacířství, která povede k věčnému zatracení. Říká se, že jim pramálo záleží na poskytování duchovní podpory a rad nebo na pomoci věřícím v nouzi. Místo toho se předhánějí ve vymýšlení nových přikázání, která požadují nesnášenlivost s jinými vírami a omezují nejintimnější a nejsoukromější záležitosti jejich následovníků. Tato tendence je smutným příkladem, jak se náboženství, místo aby přinášela naději a pomoc v nouzi, obrací k nenávisti a strachu a stávají se jen dalším nástrojem bezohledných politiků a demagogů.


Předchozí díly:

Toto je náboženství tohoto světa. Jak se vám jejich popis líbí? Chybí vám zde něco ? Dejte nám vědět do komentářů 😉

<

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *