Nelidé

Nelidé a jejich země

Lidská nadvláda nad světem je nyní nesporným faktem. Stačilo pár století aby lidé přiměly ostatní rasy přiznat lidskou nadřazenost a koexistovat s nimi – ovšem jen za jejich podmínek. Ti, kteří se nepodrobili, byli přinuceni se stáhnout za hranice civilizace. Lidská touha po novém prostoru je ovšem úžasná, a zároveň i děsivá.

Trpaslíci


Původ trpaslíků se datuje daleko do historie, ještě před konjunkcí sfér. Jsou sice menší ale podsadití, houževnatí a nevadí jim těžká práce. Trpaslíci mají pověst spolehlivého a čestného národa, ale často se na ně lidé dívají jako na neustále si stěžující mrzouty, kterým záleží jen na sobě a zlatě, které neustále hromadí. Traduje se, že v tom se jim vyrovnají jen lidé a draci. Jsou také vyhlášení svou žárlivostí, se kterou střeží své ne zrovna pohledné ženy v domnění, že jim je při nejbližší příležitosti někdo svede. Našlo se jen velmi málo takových, kdo se odvážili trpaslíkům vysvětlit, proč jsou jejich obavy jeden velký omyl.

Trpasličí domovinou je horská oblast Mahakam, mnoho jich však stále žije v lidských osadách, kde pracují jako řemeslníci, bankéři, obchodníci, osobní strážci nebo žoldáci. Oproti elfům mají trpaslíci k začleňování do lidské kultury mnohem pragmatičtější přístup. Osvojili si lidské obyčeje, chování a módu, čímž znatelně zmenšili propast mezi oběma rasami. I presto, lidské předsudky k trpaslíkům zcela nevymizely a mohou vést až k násilím nebo pogromům. Z toho důvodu konzervativnější trpaslíci, nebo ti sympatizující se Scoia’tael, považují své druhy , kteří pracují pro lidi, za zrádce  a prachsprosté psy na lidských vodítkách.

Mahakam

Prastará domovina trpaslíků zahrnuje velký horský masiv stejného jména. Pohoří se tyčí mezi lidskými královstvími Aedirnem a Temerií. Mahakam je vyhlášen svými dílnami, kovárnami a slévárnami, kde vzniká ta nejlepší ocel na světě a následně ty nejkvalitnější zbraně. Přestože se temerští králové honosí titulem vládce Mahakamu, tato oblast je v podstatě autonomní a trpasličím klanům tu vládne zvolený stařešina. V současnosti tuto pozici zastává Brouwer Hoog, stařičký trpaslík, který je vyhlášená svou láskou k tradicím a také kontroverzními dekrety, které je mají podporovat. Během severních válek zůstali trpaslíci Mahakamu oficiálně neutrální, podporovali však severní koalici. Stařešina plamenně kázal proti paktování se se Scoia’tael a Mahakam poskytl tolik potřebné zbraně. Někteří trpaslíci zašli dokonce tak daleko, že zformovali dobrovolnický regiment, který se proslavil v bitvě u Brenny.

„Mahakamský dobrovolnický regiment bojoval se stejnou odvahou jako ostatní legendární regimenty v Severních válkách. Přestože byli mnohokrát nasazeni  přímo na frontové linii a znovu a znovu posíláni do té nejhorší řeže, tito dobrovolníci nikdy nezaváhali, a i proti zdrcující přesile bojovali s příkladným odhodláním. Regiment si svou největší slávu vybojoval v bitvě u Brenny, kde zadržel postup elitní nilfgaardské kavalérie Ard Feainn, přestože byl zcela obklíčen a měl obrovské ztráty. Mahakamští dobrovolníci se také zůčastnili bitev u Mayeny a Mariboru, kterých prokázali stejnou udatnost a odvahu. Bohužel, tato obětavost a chrabrost bývá historiky záměrně opomíjena a vavříny vítězství jsou korunovány pouze armády Severních království.“

Ctihodný Jarre z Ellanderu

Elfové


Rasa elfů o své místo na výsluní již přišla. Kdysi bývali nejpočetnějším lidem v oblasti, jejich počty se však tenčí od doby, co do těchto zemí připluli lidé a připravili je téměř o všechny území. Ve svém jazyce se elfové nazývají Aen Seidhe – Lid hor. Jsou vysocí, mají štíhlou postavu, tváře protáhlé se symetrickými rysy, velkýma očima a špičatýma ušima. Dalším rozdílem mezi elfy a lidmi jsou chybějící špičáky, což mnohé vede k mylnému přesvědčení, že nejedí maso a neloví lesní zvěř. Jsou výjimečně dlouhověkou rasou, jejich život může trvat stovky, ne-li tisíce let. Věčnost je tudíž pro elfy jen pouhým okamžikem, jen dalším obdobím v dlouhém koloběhu světa. I přes svou dlouhověkost, potomky mohou zplodit jen mladí elfové – což je jednou z příčin triumfu lidí při dobývání tohoto světa.

Výsledek obrázku pro witcher elves

Během neustálých válek s lidmi, přišli elfové o většinu svých dávných území. Teprve nedávno, během severních válek, se jim podařilo vybojovat novou říši – Dolinu květů, ve starší mluvě známou jako Dol Blathana. Do té doby měli elfové na výběr mezi životem v hlubokých hvozdech a odlehlých horách mimo lidskou společnost, nebo se pokusit žít s lidmi, podle jejich pravidel. Jejich hrdost a lpění na tradicích jim vždy znemožňovalo úplné zařazení do lidské společnosti. Elfové žijící mezi lidmi se stále snaží zachovávat svůj jazyk a zvyky, což z nich činí věčné vyvrhele – skutečnost, která je bolestně připomenuta s každým pogromem.

Navzdory vší své viditelné odlišnosti, mají elfové k lidem mnohem blíže, než by se zdálo. Elfové se s lidmi mohou mísit a výsledkem toho jsou plodní potomci. Ze smíšených spojení vznikají půlelfové, kteří to v životě nemají vůbec jednoduché, obzvláště v lidské společnosti, kde se na ně často pohlíží jako na podřadné míšence. Avšak tyto rasy se spokojeně mísí již celá staletí a dnes často i těm, kteří každodenně vedou proti elfům nenávistné řeči, koluje v žilách pár kapek lidské krve.

Dol Blathana

Současnou vládkyní v Dol Blathana je čarodějka Enid an Gleanna (sedmikráska z Dolin), mezi lidmi známá jako Francesca Findabair a všeobecně je považována za nejkrásnější ženu světa. Jejím hlavním poradcem je Filavandrel aén Fidháil ze Stříbrných věží a rodu Feleanorů, vůdce elfů z Modrých hor. Protože byl dlouho vykázán do odlehlých oblastí světa, byl také dlouho znám jako Filavandrel z konce světa. Dol Blathana bylo dříve součástí království Aedirn, rozkládá se však na území, které lidé dobyli před dvěma sty lety. Navrácení území do rukou elfů, bylo součástí mírové smlouvy uzavřené mezi Nilfgaardem a Severními královstvími, na konci druhé války. 

Nová svoboda však přišla elfy velmi draho, vykoupili ji stovky elfů z oddílů Scoia’tael, bojujících na straně císařství. Součástí smlouvy bylo také vydání tří tuctů elfských důstojníků, které králové severu obvinili z válečných zločinů. Císař také od Francescy Findabair požadoval aby oddíly Scoia’tael pokračovaly v boji na území Severních království. Vládkyně elfů jeho požadavek přijala a nechala tak další stovky elfů zemřít v boji. Není proto divu, že mnoho elfů si dnes myslí, že je císař Emhyr pouze využil a zradil. Lidé před odchodem z Dol Blathany všechno ničili a pálili, neboť chtěli elfům zanechat jen „Údolí popela“. Aen Seidhe však doufají v rychlou obnovu svého domova a přísahali, že ho budou bránit vlastními životy.

Aen Elle

V nejstarších legendách Aen Seidhe se hovoří o dalším kmeni elfů – Aen Elle, což ve starší mluvě znamená Lid Olší. Jejich cesty se měly rozejít před mnoha věky, kdy konjunkce sfér zrodila tucty, ne-li stovky dalších světů. Vládcem Aen Elle by měl být Auberon Muircetah, známý jako král olší, který vládne z města Tir ná Lia. Legendy také říkají, že jezdci divokého honu, přízračné kalvakády křižující noční oblohu a unášející lidi, patří právě mezi Aen Elle.

„Unesli mne jedné podzimní noci. Divoký hon se prohnal kolem našeho statku a odvedl si mne, kouzlem mne odvlekli do jejich světa – místo nepopsatelně nádherné a děsivé. Ač nespoután řetězy, stal jsem se vězněm. Následovaly nekonečné dny posluhování, které se protahovaly ve věčnost, i když mi to dnes připadá jako chvíle. Doprovázel jsem své věznitele na místa, která si nedokáži vybavit, a když jsem na jedné z těchto cest spatřil známé hvězdy, utekl jsem. Moji pánové mne nepronásledovali, jako byjim už na mých službách nezáleželo. Když jsem se konečně dostal do mé rodné vsi, našel jsem svůj dům prázdný a v troskách, a z přátel z mých dětských let, se stali starci.“

Anonym, Vzpomínky zpoza času

 

Dryády


S výjimkou elfů, nemá mnoho ras s dryádami zkušenosti. Tato rasa, lidmi též nazývaná „divoženky“, kdysi obývala všechny lesy a hvozdy, do současnosti se však zachovala jen enkláva v Brokilonském lese. Na první pohled připomínají mladé mrštné dívky. Je pravda, že se jedná o čistě ženskou rasu a malé dryády se rodí ze spojení s elfy, zřídka pak i s lidmi. Protože jejich vztahy s lidmi jsou téměř výhradně nepřátelské a stále více dryád umírá při obraně lesa, uchýlili se divoženky k unášení lidských dívek. Povídá se, že dětem je podána tajemná Voda Brokilonu, která je zbaví jejich vzpomínek a dryády je pak vychovají jako své vlastní. Povídá se také, že lidé nechávají na okraji lesa nemocné holčičky a doufájí, že dryády tak zdecimují nemocemi. Dryády jsou však vůči nemocem velmi odolné a jejich léčitelské schopnosti jsou legendární. Díky tomu, nemocné holčičky většinou jen posilují řady obránkyň lesa.

Divoženky si svého hvozdu nadevše cení a nikdy by neudělaly nic, co by mu mělo ublížit. Dokonce i své domy vytváří z živých stromů, které mění tvar podle jejich přání. Kromě těchto darů, jsou dryády obávanými lučištnicemi a svými střeleckými schopnostmi by zahanbily nejednoho elfa. S použitím těchto schopností neváhají, jak už zjistil každý, kdo se pokusil proniknout do jejich lesa.

Brokilon

Výsledek obrázku pro witcher brokilon

Prastarý Brokilonský les je posledním útočištěm dryád. Vládne tu paní Eithné, zvaná Stříbrooká, známá svou moudrostí, znalostmi a nesmiřitelným odporem vůči lidem. Brokilon je v nekončící válce se svými sousedy. Vládci okolních království odedávna prahnou po tom největším bohatství Brokilonu – jeho stromech. Také by je potěšilo, kdyby se jim do rukou dostal poklad, který se má nacházet v ruinách nekropole Craag An, která má ležet ukrytá v tomto lese.

Stovky let pokusů těžit v lese dřevo, nevyhnutelně vedly ke střetům s jeho ochránkyněmi. Je to brutální válka, kde ani jedna strana nezná slitování. Lidé každou zajatou dryádu popraví a dryády na oplátku přivítají každého vetřelce hvízdajícími šípy. Osadníci i ozbrojenci, obchodníci i dřevorubci, muži i ženy – v Brokilonu všichni skončí stejně. Stejně dopadne každý, kdo se pokusí usadit na místě, kde kdysi býval les, neboť dryády neuznávají žádné hranice, vytyčené lidmi. Tyto nájezdy na osadníky ještě více provokují okolní vládce, zejména ty ve Verdenu a Keracku. Nenávist vůdců těchto zemí vůči dryádám a jejich vůdkyni, je dnes už téměř legendární. Pouze váhání smířlivějšího a laskavějšího krále Brugge, zabránilo aby konflikt přerostl ve vyhlazovací válku.

„Jen jedinkrát jsem překročil hranice této nádherné a nebezpečné země, když jsem se zprávami nesmírné důležitosti spěchal za svým přítelem Geraltem, o kterého pečovaly Dryády, neboť v boji utrpěl hrozivá zranění. Za svůj život i úspěch svém mise, vděčím jen své šťastné hvězdě, svému ochránci, mému Umění. Jen díky naprosté oddanosti Umění, jsem mohl Dryády uchvátit svou hudbou. Nejenže ušetřily můj život, ale také mě zavedly za mým přítelem, abych mu mohl předat velmi důležitou zprávu. Tak jsem se po završení svého poslání dostal z Brokilonu v jednom kuse. 

Marigold, Půl století poezie

Upíři


Většina rysů přisuzovaných těmto tvorům jsou pitomosti, založené na výplodech pověrčivých šarlatánů. Navzdory oblíbenému názoru, nejsou upíři ani nemrtví, ani prokletí lidé vstávající z hrobů, ale bytosti, které do našeho světa pronikly během konjunkce sfér. Stejně tak není ani pravdivá většina mýtů, co o nich koluje. Přestože se upíři vyhýbají slunci, jeho paprsky pro ně většinou nejsou smrtelné. Jejich kousnutí vás nepromění v jednoho z nich a nezaženete je česnekem ani svěcenou vodou. Svaté symboly jsou obdobně neúčinné, nanejvýš tím urazíte upírovo náboženské smýšlení, pokud nějaké má.

Když upíra probodnete dřevěným kůlem, nanejvýš mu tím zkazíte den – ale ostrý kůl v hrudi by nepotěšil ani vás nemám pravdu? S ohledem na vrozenou odolnost regenerační schopnosti, by ten kůl musel být opravdu velký, nebo probodnout nějaký životně důležitý orgán, aby netvorovi skutečně ublížil. Proto není tato legenda o kůlu vraženém do srdce úplně zbytečná. Upíři se tradičně dělí na dva řády – vyšší a nižší. Těžko říct, kdo je za tuto klasifikaci zodpovědný ale i přes její omezenost, se stihla rozšířit natolik, že ji lidé považují za přesnou.

Vyšší upíři

Mnoho expertů do tohoto řádu zahrnuje alpy, moly, katakany, bruxy a nekuraty. Tyto druhy opravdu disponují unikátními vlastnostmi, které jejich nižší bratranci postrádají a proto se běžně nazývají vyššími upíry. Jsou odolní vůči slunci a většinou se dokážou zamaskovat a vydávat se za člověka. Mnoho z nich také vládne schopnostmi jako je transformace nebo telepatie, což z nich činí hrozivé protivníky. Přes všechny tyto vlastnosti se však o vyšší upíry nejedná.

Skuteční vyšší upíři, jsou samostatný a extrémně mocný druh vládnoucí silami, které jsou obvykle vyhrazené jen jednomu z výše uvedených upírů. Jsou mistry kamufláže a ve většině případů téměř k nerozeznání od lidí. Někteří se dokáží skrýt, dokonce i před medailony zaklínačů. Jejich pravou povahu prozrazují jen zuby, že nevrhají stín a nemají odraz v zrcadle. Kromě nadpřirozené hbitosti a rychlosti mohou vyšší upíři přijmout podobu obřího netopýra, stát se neviditelnými a pohledem zhypnotizovat a uspat své oběti. Sluneční světlo, stříbro a oheň jim neuškodí a mají neskutečné regenerační schopnosti, díky kterým přežijí i useknutí končetin nebo spálení – tento proces ale může trvat desítky let.

Nižší upíři

Výsledek obrázku pro witcher vampire

Přestože je toto označení technicky nepřesné, obvykle se jím označují tři podřády upírů – fledeři, ekimary a garkainové. Když je srovnáme se dříve zmíněnými upíry, jsou tito opravdu primitivní a krutí, pohání je více instinkt než inteligence. Sluneční světlo jim škodí a loví výhradně v noci. Nespokojí se také s pouhým vysátím krve a své oběti rovnou trhají na kusy, aby se dostali k teplému masu. Fledeři dokonce zachází tak daleko, že pijí krev a požírají těla nemocných, čemuž se ostatní rasy vyhýbají. Když jsou hladoví, nepohrdnou ani čerstvou mrtvolou, jsou tak jen o trochu více než pouzí mrchožrouti.

„Dva ozbrojený chlapi krvesaje překvapili, ale jejich zbraně jen vzduch propíchly, protože ten netvor zmizel z místa, kde ještě před chvílí stál! A o chvilku později, se oba k zemi svalili, krev jim z krku stříkala, rozervaných od pařátů toho démona… Na život vlastní mámy přísahám, že jsem to na vlastní oči viděl! Pak kněz vytáhl svůj amulet, ozdobenej symbolem Věčnýho ohně, ukázal s ním na krvelačnýho nemrtvýho a žádal božské síly, aby hrůzou sevřely netvorovo studený srdce. Všichni jsme věřili, že démon zdrhne… dokud se nezačal nechutně chechtat, jako by se tím vším jen dobře bavil. Řekl, že velebníčkova víra nestojí za zlámanou grešli, protože si božskejch zákonů neváží – žeprej mladý děvky klátí a z pokladničky krade – a navíc prej svatej amulet vzhůru nohama drží. Pak se upír v netopejra proměnil a odletěl, celou dobu se pochechtával. To bylo naposledy, co jsme ho viděli.“

– příběh z Novigradské krčmy

Další rasy


Gnómové

Rasa, která je považována, za jednu z nejstarších na světě, a společně s trpaslíky a elfy jsou označováni jako „starší rasa“. Gnómové jsou sice menší a slabší než trpaslíci, avšak jsou stejně tak houževnatí a mnohem mrštnější. Od trpaslíků a půlčíků je lze snadno rozeznat podle jejich nosu, který je dlouhý a špičatý. Stejně jako trpaslíci, chovají velkou lásku k řemeslné práci. Jsou neobyčejně zruční v umění metalurgie, zbrojířství, šperkařství a jejich meče, zvané „gwyhyr“, jsou známé po celém světě. Jen málo z nich však cestuje za hranice své rodné země, neboť jejich mistrovská díla a zisky, vzbuzují velkou závist a nevraživost, především u lidí. Mnoho gnómů žije v Mahakamu společně s trpaslíky, se kterými koexistují už od doby, co trpaslíci do těchto zemí přišli. Většina jich stále přebývá v pohoří Tir Tochair, které je považované za jejich první domov.

Vranové

Rasa ještěřích humanoidů s rubínově červenýma očima. O této rase se toho bohužel ví jen velmi málo, neboť tato rasa již vyhynula. Hlavním zdrojem informací je město Loc Muine, vybudované touto rasou, které bylo následně přestavěno elfy a poté dobyto lidmi. Jak k vyhynutí vranů došlo, to je dodnes předmětem debat a různých teorií. Jednou velmi rozšířenou teorií je to, že došlo k epidemiím a změně podnebí, které tuto rasu vyhubily. Říká se také, že při dobytí Loc Muine, byly v jeskyních pod městem nalezeny masové hroby plné vranských kostí, se stopami po mečích. Spousta lidí se tak domnívá, že vrany vyhubili elfové. Co se ve skutečnosti stalo, se nejspíš už nikdy s určitostí nedozvíme.

Bobolaci

Rasa humanoidů malého vzrůstu, jejichž kůže je pokrytá srstí. Další rasa, o které toho příliš nevíme. Mají malé oči, špičaté tesáky a jejich prsty jsou zakončené ostrými drápy. Většina z nich žije v Amellských horách, avšak několik z nich se nachází i v oblasti Mahakamu. S ostatními rasami se příliš nestýkají. Svoje horské domovy si pečlivě střeží a snaží se také zabránit těžbě v jejich okolí. To mělo za následek střet s lidmi, díky čemuž jsou dnes bobolaci na pokraji vyhynutí.

Půlčíci

Navzdory jejich jménu, nejde o smíšenou rasu, jako půlelfové, ale o rasu velmi odlišnou. Půlčíci jsou rasa o velmi malém vzrůstu, a jejich chodidla jsou pokryty chlupy, díky čemuž nemusí používat boty. Jsou velmi mrštní a dobří v boji s vrhacími zbraněmi a jejich šaty bývají vždy čisté a uklizené.  Většina z nich žije v severních královstvích po boku lidí, navzdory lidskému odporu k nim, ale několik z nich se přidalo i k jednotkám Scoia’tael.

Doppleři

Doppleři, též zvaní jako měniči, mimici, dvojníci nebo imitátoři, je rasa stvoření, která na sebe můžou vzít podobu jakéhokoliv člověka nebo zvířete, za předpokladu, že mají podobnou tělesnou hmotnost. Kromě podoby přebírají vlastnosti spojené s formou, kterou si „půjčili“ a také jejich oblečení a vybavení. Jako většina magických stvoření, jsou doppleři zranitelní vůči stříbru. Nedůvěra vůči dopplerům narostla do takových rozměrů, že někteří fanatičtí kněží, kterým se podařilo tato stvoření chytit, je zabíjeli obzvláště nesnesitelným způsobem.

Jednorožci

Jednorožci jsou rasa citlivých stvoření, která se objevila během konjunkce sfér. Ke komunikaci používají telepatii a jejich rohy jsou univerzálním protijedem. Můžou se pohybovat mezi různými paralelními realitami ale také cestovat časem. Legendy říkají, že jednorožce může chytit pouze panna, což se ukázalo jako nepravdivé. Ve skutečnosti jednorožci opovrhují zlem a vyhýbají se mu. Jednorožci nemají v lásce elfy Aen Elle, kteří je přinutili otevřít brány do jiných světů, aby mohli zotročit a zmasakrovat lidi na jiných světech.


Ze světa zaklínače:

Toto byly rasy, které žijí ve světě zaklínače. Jak se vám líbí jejich popis? Kterým směrem se máme vydat příště? Můžete nám dát vědět do komentářů 😉

 

Prosím dej like a sleduj nás:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *