The Witcher

Zaklínači a jejich tajemství

Související obrázekCo přesně je zaklínač ? Zeptejte se různých lidí a dostanete různé odpovědi. Čaroděj se pravděpodobně bude předvádět svými vědeckými znalostmi a poví vám, že zaklínači jsou mutanti obdaření nadlidskými schopnostmi, vytvoření k jedinému určitému úkolu – zabíjení monster za peníze. Ti vznešenějšího původu v nich zase vidí nástroje, co by pro ně mohly vyřešit každý problém, co je napadne – nástupnictví, osobní bezpečnost, spory s vladaři a další špinavou práci. Druidi by remcali, že zaklínači jsou řezníci, kterým lidé platí za tupé vybíjení ohrožených druhů. Nadávají jim do vrahů přírody, žoldáků, co bezohledně plundrují životní prostředí, když jim z toho kouká tučný zisk.

Obchodníci a vesničané – zdaleka nejčastější zákazníci – mívají mnohem smíšenější názory. Pro většinu jsou zaklínači prostě profesionálové k pronajmutí, když je třeba se zbavit obzvláště nebezpečného škůdce. Někteří – většinou ti kterým zaklínači zachrání životy nebo majetek – je mají ve velké úctě, považují je za ochránce lidstva a podporují jejich dobrou pověst. I tak v nich ale jiní vidí hrdlořezy, závislé na zabíjení, prokleté bohy i lidmi, co odírají chudáky a snaží se z nich dostat tu nejposlednější minci.

Počátky


Někdo by se mohl ptát, kdo potřebuje vyšlechtěné mutanty, jejichž život je zasvěcený zabíjení nestvůr? Všechno to začalo před dlouhými věky, kdy lidé poprvé přišli do těchto zemí. Svět tehdy býval mnohem jiný než dnes. Všechna ta dnešní úrodná pole, louky a sady kdysi pokrýval neproniknutelný les, který lidé teprve začali mýtit sekerou a ohněm. Lidé tím pomalu vytlačovali starší obyvatele – vrany, bobolaky a elfy – hlouběji do lesů a hor.

Tyto rasy však nebyly tou hlavní hrozbou, které poutníci a obyvatelé příhraničí museli čelit. Skutečná hrozba byla dvojího druhu. V prvé řadě to byli přirození dravci, kteří žili v horských údolích a lesních močálech a brzy se naučili, že pasoucí se dobytek a tažná zvířata představují snadnou večeři, kterou jim doslova servírují na stříbrném podnose. Samozřejmě se nebránili ani sežrání vozky nebo pasáčka, když ten chudák nestihl utéct včas. Tyhle šelmy však byly přirozenou součástí světa. Měly svoje místo v „ekosystému“, jak tomu odborně říkají druidové. Snědly jen tolik, kolik potřebovaly k přežití a nakrmení svých mladých a lidi za základ svého jídelníčku nepovažovaly.

Konjunkce sfér

Související obrázek

Byla tu však i kterým lidé brzy zachutnali. Tato stvoření se objevila během konjunkce sfér, stejně jako lidé. Přizpůsobila se velmi rychle a zjistila, že lidé – tou dobou relativně slabý článek potravního řetězce – představují ideální stravu. Lidé nejsou původem dravci. Příroda jim nenadělila vhodné smysly ani zbraně. Po setmění jsou lidé slepí a nedokáží to vyvážit citlivým čichem nebo sluchem. V obvyklé rodině o třech generacích dokáže jen pár lidí víceméně ubránit sebe a své blízké. Starci a děti tvoří nejpočetnější část obyvatel osad. To z lidí činí snadnou kořist pro různé dravce tohoto světa, kteří tu obcházeli už před konjunkcí. Lidé si namlouvají, že jsou pány světa, ale když se střetnou s většinou predátorů v jejich prostředí a za jejich podmínek, průměrný člověk má jen tolik času, aby svůj názor přehodnotil, než se z něj stane hromádka vnitřností.

Lidé se pochopitelně pokoušeli bránit. Po cestách jezdili v silně ozbrojených karavanách, vždy se pokoušeli dostat k nejbližším osadám, nebo ke strážní věži ještě před setměním. Vesnice obklopovali palisádami a stavěly posedy, aby přes den snáze odhalili hrozící nebezpečí. V noci zapalovali pochodně a hranice v naději, že se tím ochrání před věcmi číhajícími ve tmě. Pro některé postkonjunkčí tvory však naostřené kůly, zavřená okna a zatarasené dveře nepředstavovaly žádnou překážku. Magie, která se objevila přibližně ve stejné době, zrodila stvůry, které jako by přišly z těch nejhorších nočních můr – netělesné duchy a přízraky, které pouhým zjevením nebo hlasem doháněly k šílenství, nebo bestie schopné měnit podobu.

OchranaVýsledek obrázku pro vesemir

Při hledání ochrany před takovou hrůznou, se lidé obraceli k mysticismu a lidové magii. Na rámy oken a prahy dveří sypali sůl. Stříbrná mince a podkova, přibitá na tom samém místě vás také měly ochránit před silami zla. Někteří, si najímali čaroděje, další se modlili, jiní kupovali bylinky, odvary a amulety. Některé praktiky skutečně fungovaly a praktikují se dodnes. Další nestály za starou bačkoru. Byly doby, kdy se všeobecně věřilo, že červený šátek nebo kapuce ochrání mladou holdu před vlkodlakem. tahle naprostá hovadina, hojně rozšiřovaná cechem barvířů, si mezi naivními holkami vybrala krvavou daň. Pokud to zkrátíme, lidé tehdy umírali ve dne i v noci. Rolníky při sklizních kosily polednice, lovci v lesích padali za oběť lešijům, děcka při koupání v rybnících stahovali topivci a panny v jejich vlastních postelích navštěvovali upíři.

Potřeba postavit se těmto hrozbám, vedla k výcviku zaklínačů. Byli to ochránci lidstva, kteří na drápy a tesáky číhající ve tmě, odpovídali ocelí, stříbrem a kouzly. Drsní parchanti, kteří beze strachu prošli údolím temnot a postavili se každé bestii, která kdy žila. Zaklínači ničí to co ohrožuje lidi – ať už je to tvor poháněný hladem, rozkoší ze zabíjení, ať už se řídí svým rozumem nebo vůlí někoho jiného. Snímají kletby, lámou prokletí, brání ty co se nedokážou ubránit sami. Kvůli tomu jejich bratrstvo vzniklo, a přestože jich už mnoho nezbývá, pokračují v tom dodnes.

Rekrutování

Související obrázek

Kolem původu potenciálních zaklínačů, koluje spousta řečí. Prostí lidé věří, podobně jako u honáků dobytka a trpasličích dráteníků, že děti unášíme z odlehlých osad a farem. Často se stává, že když jeden z bratrstva vstoupí do osady, že ženy ztichnou, pevněji k sobě přivinou novorozence a začnou svoje spratky zahánět do domů. Jako by měl zaklínač čas a chuť vyměňovat podělané plíny a shánět kojnou pro mimina. Unášení těch starších také nedává moc smysl, protože by byli jako osina v zadku a stejně by jich nebylo třeba. Silnice a zadní uličky měst, nemluvě o chrámových sirotčincích nebo druidských kruzích, jsou plné uprchlíků. Najde se tam spousta sirotků, které o rodiče připravila válka nebo mor, mladých kluků, které vyhnali z domova, aby se o sebe starali sami, nebo opuštěnců, jejichž rodiny si nemohly dovolit živit další krk.

Pro ta děcka je šance stát se zaklínačem jako dar z nebes, protože jinak by je čekala jen smrt, nebo krátký život tuláků. Právě z tohoto bezedného kotle smůly a nechtěnosti je vybrána většina členů jejich řádu. Většinu z nich našli čarodějové, kteří pomáhali položit základy zaklínačského výcviku. Občas se zaklínač vrátí z cest a v patách se mu drží nový rekrut. Další nám předaly jejich vlastní rodiny, většinou šlo o bastardy, nechtěná děcka z ženina prvního manželství nebo prostě o páté syny, bez šance zdědit kousek otcovy půdy, pro které už se nenašlo místo v přeplněné vesnické chatrči plné schopných pracantů. Ale jak říká jedno trpasličí úsloví: „Z hovna bič neupleteš“. Proto si vybíráme jen vhodné mladíky se zdravým tělem a bystrou myslí, protože jen ti s velkou fyzickou a psychickou odolností mají nejlepší předpoklady přežít tvrdý výcvik.

Mutace a Zkouška trav

Nadějní zaklínači, se cvičí na Kaer Morhen, známém také jako Hradiště zaklínačů. Tady mívala své velitelství škola Vlka a probíhala tu celá řada změn, testů a mutací, které zaklínače utváří. Dnes už si původní zdroj nebo tvůrce mutace nikdo nepamatuje. Dokonce u ti, kteří tento proces během let zdokonalili a mistrovsky si poradili s jeho záludnostmi, jsou dávno mrtví. Museli při tom pomáhat čarodějové, protože poslední změny nelze dosáhnout bez použití magie. První stádia však žádná kouzla nevyžadují. Stačí jen odvar z bylin, spojený s dietou z jistých jeskynních hub, které upraví metabolismus a zrychluje růst. To vše rekruty připravuje na další stupeň – proces mutace, nechvalně proslulou Zkoušku trav. Na tento proces opravdu není hezký pohled, a každý kdo ji přežije, se na ni snaží co nejrychleji zapomenout.

Zkouška trav trvá několik dní. Během této doby jsou rekrutovy podávány mutagenní elixíry, které naprosto změní jejich metabolismus. Pak se čeká na jejich účinky, které jsou příšerné a pokaždé jiné. Nekončící horečka, zvracení, krvácení… a drtivá většina rekrutů, která zkoušku podstoupí tuto fázi nepřežije. Těch pár přeživších postoupí k další části – ke Změnám, kdy dostávají další odvary a lektvary, nakazí se nějakým svinstvem… a pak znovu přijde horečka, pocení, halucinace, sračka a další. Celý proces měl být časem vylepšován, jak se zkoušely nové mutageny a lektvary. Pro ty, co tuto „speciální zkoušku“ podstoupili, to obvykle znamenalo více bolesti a zvracení než jindy.

Kromě Kaer Morhen existovala i další místa, kde se cvičili zaklínači. Každé mělo svůj vlastní výcvikový program a lehce odlišný proces Změn. Nutno podotknout, že některé mutace vyvolané v ostatních školách měly do dokonalosti hodně daleko. Výsledky byly někdy žalostné, důkazem budiž nechvalně známá škola Kočky. Není jasné zda své rekruty vybírali z mladých zločinců se sklony k násilí, nebo zda se v nich při zkouškách probudila nějaká nevídaná krutost, ale výsledkem byla smečka šílenců, psychopatů a sadistů. Není třeba dodávat, že jejich zločiny se dodnes vznášejí nad profesí zaklínačů jako temný mrak.

Čistka


Možná to byly i akce školy Kočky, které vyvolaly pozdější události, možná ne. Masakr v Iellu pověst zaklínačů určitě nezlepšil, ovšem temná mlha se nad nimi stahovala už delší dobu. Stahovala se tak pomalu, až si jí přestali všímat, stejně jako si na cestě přestanete všímat deště. Ten nedostatek opatrnosti je však stál více než by mohli tušit. Nikdy nebyli oblíbení, stejně jako čarodějové si od lidí drželi odstup a hýčkali svou auru chladnokrevných profesionálů. Vzali zakázku, zabili nestvůru, vybrali peníze a pokračovali dál. A jak se jejich pověst šířila, šířil se i jejich obraz mlčenlivých mužů a mrzoutů, kterým nezáleží na osudu ostatních. Některými byli vykreslováni jako chamtiví zákeřní intrikáni, kteří záměrně přivedou monstra k lidským obydlím, aby je pak později mohli zabít a obrat rolníky o jejich peníze. Nakonec převládl názor: „Když se nás bojí, budou nás víc respektovat“. Až později zaklínači zjistili, jak moc se se spletli.

„Masakr ve městě Iello je všeobecně přisuzován zaklínači Brehenovi, navěky známému jako kocour z Iella. Jedná se však pouze o jednu z mnoha hanebných epizod z historie zaklínačů. Díky své nechvalné proslulosti, je masakr srovnáván s dramatickými událostmi, ke kterým došlo o pár let později v Blavikenu v Mořském oblouku. Zaklínač Geralt tehdy za denního světla přišel na městský trh a chladnokrevně tu zavraždil šest mužů a jednu ženu. Díky tomu si vysloužil přezdívku Řezník z Blavikenu.“

H. Haagem a Y. Denver, Tridamské ultimátum a další masové vraždy spáchané nelidmi. 

Útok na hradiště

Víc a víc lidí bylo vystavováno báchorkám o zmutovaných stvůrách, které k životu přivedli zlí a bezbožní čarodějové. Lidé si při pohledu na zaklínače odplivli, odvraceli se, proklínali je a mumlali výhrůžky. Později bylo na výsost jasné, že lidi proti nim někdo štval. Rozšiřovaly se fámy, kázalo se na tržištích, křižovatkách a chrámech. Dokonce vyšla kniha – Monstrum čili vědmáka vypodobnění. Její autor se ničím neomezoval a napsal takové blbosti, že bylo těžké se rozhodnout, jestli se lidem, kteří tomu uvěřili, smát nebo je proklínat. Uvěřilo jich však mnoho. Stále více lidí se stavělo proti nim a s nadšením hltali každou blbost, kterou do nich fanatici cpali. Když nakonec dav vytáhl proti hradištím zaklínačů, všichni měli na rtech ty samé výkřiky o prokletých zrůdách, bezbožných monstrech a zvrácených mutantech.

Ten den padlo i Kaer Morhen, Hradiště zaklínačů. Jeho brány byly vyvráceny, zničila je magie čarodějů, kteří pomáhali obléhatelům. Útočníci vtrhli do pevnosti a zabili každého koho našli. Nešetřili mágy dohlížející na zkoušky ani mladé rekruty a už vůbec ne zaklínače. Několik zaklínačů, včetně Vesemira nebo Geralta, měli to štěstí, že byli v tu dobu mimo hradiště. Později úřady označily čistky za izolované incidenty. Pachatelé byli chyceni a odsouzeni, někteří z nich svých činů dokonce litovali. Ty, kteří přežily  nikdo nepronásledoval, což vedlo k teoriím, že skutečným cílem nebyli zaklínači ale kouzelníci, zodpovědní za jejich výcvik. Pokud je to pravda, ti kteří dav vyburcovali, svého cíle dosáhli. Přestože se zachovala část laboratoria, nezůstal nikdo kdo by věděl jak mutace a Zkoušku trav zopakovat.

Schopnosti zaklínačů a jejich výcvik


Fyzické změny

Změny, ke kterým v zaklínačově těle a mysli při mutacích a Zkoušce trav dojde jsou trvalé. Jeho tělo získá nové schopnosti a funkce, jaké prostý člověk mít nemůže. V první řadě dojde ke zpomalení stárnutí, což znamená znamená, že zaklínač může žít několikrát déle než normální člověk. Přesná hranice však není známá, neboť v zaklínačské profesi se v posteli neumírá. Důležitá je také výhoda v podobě úplné imunity vůči nemocem, což se v jejich profesi opravdu hodí. Stejně tak jsou i velmi odolní vůči jedům a různým toxinům, ovšem ne vždy – výjimečně silný jed by dokázal zabít i je. Proto s sebou neustále mají své lektvary, které jim pomáhají s očistou těla.

Mění se také jejich oči, které jim umožňují vidět bez ohledu na světlo. Díky schopnosti vědomého zužování a rozšiřování zorniček, zaklínači vidí i v naprosté tmě a nehrozí jim oslepení při náhlém záblesku světla. Zmínit můžeme také pomalejší pulz, , rychlejší reflexy, citlivější sluch nebo zvýšený práh bolesti. Nakonec je třeba dodat, že zaklínači jsou neplodní. Těžko říci, jestli jde o vedlejší efekt mutací, nebo nebo o záměr, který měl zabránit zrození úplně nového živočišného druhu.

Psychologie

I když bude většina tvrdit opak, zaklínači nejsou bezcitní. Pravda, jsou vycvičení a geneticky upravení aby lépe ovládali své emoce. Proběhly i pokusy o úplné odstranění citů u zaklínačů, ale výsledky byly buď neuspokojivé, nebo nich nedochovaly žádné záznamy. Lidé také tvrdí, že se zaklínači ničeho nebojí, což samozřejmě posiluje jejich pověst, ale pravda to není. Zaklínači cítí strach, ale naučili se ho ovládat. Strach je užitečná věc a připomíná, že je třeba postupovat opatrně. Také se říká, že neznají soucit, což je další hovadina, i když tato profese vás po pár letech zatvrdí. Když zaklínač stopuje monstrum a zakopává při tom o hromadu mrtvol, poslední co potřebuje, jsou zbytečné emoce. Vztek, zoufalství, pomsta, touha po spravedlnosti, to všechno vede ke zbrklosti, ztrátě soustředění a chybám. Nesoustředěný zaklínač je v boji mrtvý zaklínač.

Výcvik

Kromě lekcí ovládání meče, základech magie a teoretických znalostí absolvuje každý rekrut spoustu fyzických cvičení, co mají zlepšit jeho rychlost, reflexy a koordinaci. Většina cvičení probíhá na Stopě – stezce obíhající Kaer Morhen, kde je něco jako překážková dráha, které mladí dali výstižné jméno – Mordýrna. Je to dobrá rozcvička před cvičením s mečem. Bojový styl, který se na Kaer Morhen vyučoval kladl důraz na rychlost, pohyblivost a brutální účinnost. O původu šermířského sty zaklínačů, existuje bezpočet teorií. Když se tento styl vyvíjel, bylo těžké ukázat na jednu šermířskou školu. Zpočátku byla tato technika prostým souborem triků a zkušeností bitvou zakalených hrdlořezů a žoldáků. V průběhu let se zdokonalovala, jak budoucí instruktoři ladili své schopnosti a začali přebírat prvky z tradičních šermířských škol.

„Stopou můžete proběhnout stokrát a pak si po stoprvé zlomit vaz. Neustále se mění, neustále je v pohybu. Padlé stromy, které tvoří přirozené lávky přes skalnaté rokle, časem puchaří a padají do propasti. Na jaře tající sníh uvolňuje kameny z úzkých skalních stezek. Na zimním ledu může každý druhý krok končit smrtí. V Mordýrně si zlámalo kosti nebo přišlo o život víc spratků, než kolik je kurev v Novigradských bordelech. Jestli jste někdy byli v Novigradu, ta statistika mluví sama za sebe.“

– zaklínač Lambert

Zaklínačskou techniku mimo jiné ovlivnil elfský přístup k šermu, který předpokládal používání lehké zbroje a spoléhá se na různé finty a piruety. Přesně takový přístup jejich řemeslo potřebuje. Ani nejlepší šermíř nezastaví úder wavernina ocasu nebo úder trollím kyjem. Nezablokuje zeuglova chapadla nebo klepeta gigaškorpióna. Při boji se skupinou nekkerů, ghůlů nebo topivců vám těžká zbroj spíše uškodí, protože vás připraví o mrštnost. Bojový výcvik zaklínačů se také soustředí na boj v nepříznivých podmínkách, což je základem jejich mistrovství. Jen málo jedinců by dokázalo v boji jeden na jednoho ohrozit zaklínače, ovšem i taková existují. Kdyby ale měli bojovat s netvorem v jeho přirozeném prostředí, nikdo z těchto talentovaných mistrů by neměl šanci. Proto zaklínači trénují se zavázanýma očima, , na rozkývaných lávkách, po pás ve vodě nebo na kůlech.

Znalost monster

Být zaklínačem znamená mnohem víc než se jen ohánět mečem, a proto důkladně studují monstra, se kterými se střetávají. Když zaklínač čelí nestvůře, musí přesně vědět proti čemu stojí a jaké má šance. Obeznámenost s přirozeným prostředím netvora, jeho denním cyklem, zvyky, stravováním a především slabostmi, to vše je klíčem k vítězství. Boj s obyčejnými monstry – jako jsou ghůlové nebo nekkeři – není pro zkušeného zaklínače žádná výzva. To však neznamená, že takového nepřítele můžete podcenit. Pokaždé když zaklínač přijme zakázku, musí si o cíli zjistit co nejvíc informací. Promluví se svědky, určí možné oběti nebo prozkoumá místa útoků a stopy. Vzhled může mást a špatně zhodnocená situace, může zaklínače stát život.

Zaklínačské meče

Meče jsou nástrojem zaklínačského řemesla. Každý zaklínač vlastní dva, obvykle nazývané ocelový a stříbrný, přestože je toto označení velmi zjednodušující. Oba meče jsou té nejvyšší kvality, vyrábí se na zakázku a jeho váha a jílec jsou přesně ušité na míru pro osobu, která ho bude používat. Stříbrná čepel není, jak se všeobecně tvrdí, ukovaná jen z tohoto kovu. Stříbro je měkké a nelze ho řádně nabrousit. Jádro a ostří meče jsou proto vykovány z oceli, jež je stříbrem pouze potažená. Používá se především proti tvorům zrozeným z magie, což zahrnuje i stvůry, které tu zůstaly po konjunkci sfér. Není pravda, že všechny zaklínačské meče jsou vykovány z meteoritické rudy, nazývané siderit. Ve skutečnosti mohou být čepele i z roztaveného magnetitu, stejně jako ze sideritové nebo hematitové rudy.

Nejlepší meče, jaké se dnes vyrábí jsou  sihily mahakaských trpaslíků. Ale dokonce i tyto meče se dají jen těžko porovnávat s mistrovskými díly, které za dávných časů ukovali gnómové. Časem si ocelové meče získaly přízvisko „meče proti lidem“. Ošklivá přezdívka, ale odněkud se vzít musela. Kvalitní ocel je skutečně první obrannou linií proti lidské nenávisti, pitomosti a chamtivosti. Svět je plný lidí, co by s radostí zabili zaklínače – kvůli odporu k nim, pro slávu nebo jednoduše kvůli penězům. Zaklínači jsou si toho vědomi a nikdy nezaváhají, když je třeba světu ulevit od takovýchto pitomců.

„Názor, že nejlepšími meči na světě jsou trpasličí sihily, je velmi rozšířený, a naprosto mylný. Je pravda, že proces kování zahrnuje prastaré gnómské techniky posilující tvrdost a ostrost čepele, jež do dnešního dne zůstaly nepřekonány. Kovářské řemeslo však svého skutečného vrcholu dosáhlo v prastarých gnómských mečích, známých jako gwyhyry. Jejich čepele jsou vykovány z temné oceli a dutý prostor uvnitř snižuje hmotnost zbraně. Unikátní brusný proces, dosáhl u čepele, tradičně tvaru plamene, výjimečné ostrosti, kdy vedví snadno rozsekne i padající batisový šátek. Původní gwyhyry jsou dnes vzácné a prodávají se za horentní sumy.“

Esterhazy z Fano, Příběhy zbraní

Medailon

Zaklínačský medailon není jen odznakem jejich profese, ale je také jejich nástrojem. Má bezpočet užitečných vlastností, ke kterým mají samozřejmě přístup jen ti s potřebnými znalostmi. Především reaguje na magickou auru v nejbližším okolí, upozorňuje na seslaná kouzla, aktivní iluze a magická stvoření. Může svého nositele varovat před náhlým nebezpečím a poskytnout mu potřebný čas k obraně. Avšak nejsou neomylné – silná magická aura na Místech moci nebo během slunovratu, může vyprovokovat neobvyklé reakce. I ve velkých městech, kde lidé běžně používají jednoduché amulety a magické obrany chránící jejich domy, peníze a neukojené manželky, se medailon může chovat nezvykle.

Znamení a lektvary

Výsledek obrázku pro witcher igni

Zaklínačská znamení můžou čarodějům připadat dětinsky jednoduchá ale pro jejich potřeby jsou vyhovující. Jednou z jejich výhod je, že nepotřebují složité magické zaklínání, ale stačí jen soustředění a malé gesto. To je pro zaklínače obzvláště důležité, protože v jedné ruce obvykle drží meč. Další výhodou je, že pro jejich naučení postačí, když nebudete úplní antitalenti. Díky znamením, je práce pro zaklínače mnohem rychlejší a jednodušší. I nejlepšímu bojovníkovi se hodí, když pouhým gestem dokáže svého protivníka zapálit nebo srazit k zemi.

Další položkou vybavení zaklínače, jsou jeho lektvary. K jejich uvaření, jsou zapotřebí přísady běžné i méně obvyklé jako orgány monster nebo vzácné bylinky. Většina zaklínačských elixírů je pro obyčejné lidí mstící, nebo přinejmenším velmi škodlivé. Ovšem negativně můžou ovlivnit i zaklínače, a proto je potřeba být při dávkování velmi pečlivý. Lektvary mají mnoho využití. Zvyšují odolnost vůči toxinům, urychlují hojení nebo posilují soustředění. Většinou se pijí před bojem, pro zrychlení reflexů, zvýšení síly, přesnosti nebo prahu bolesti. Pokud je zaklínač pod vlivem těchto lektvarů, bez pomoci magie proti němu nemá žádný člověk šanci.

Práce zaklínače a otázka ceny

Zaklínači tráví zimy na Kaer Morhen. Tady můžou v klidu odpočívat, doplnit zásoby lektvarů, opravit vybavení a setkat se s přáteli. S příchodem jara vyráží znovu do světa a hledají práci. Ptají se hostinských, rychtářů, vesnických stařešinů, hledají vývěsky připíchnuté ke stromům nebo tabulím na křižovatkách. Lidé na ně většinou vrhají nepřátelské pohledy, jen co přijdou do vesnice. V nejhorších případech k nim přidají i kravince nebo kameny. Když ale vyjdou ze svých chatrčí, vítají vás a nabízejí jídlo, obvykle to znamená, že pro vás mají práci, nebo si jen chtějí poslechnout novinky ze světa.

Výběr zakázek většinou záleží na osobních preferencích. Žádný zaklínač nemá povinnost přijmout zakázku, pokud je pod jeho důstojnost, nabízené peníze neodpovídají nebezpečí, nebo když nevidí šanci na úspěch. Přesná cena se odvíjí od náročnosti zakázky, času potřebnému k jejímu splnění, předpokládaným výdajům a speciálních požadavků klienta. Cena se obvykle domlouvá předem, a je vyplácena jednorázově po splnění. Zaklínači peníze předem obvykle neberou, ovšem někdy požádají o zálohu, pokud práce zabere delší čas.

Omyly a předsudky


Lidé často ukazují šokující neznalost, nebo až záměrné nepochopení skutečné podstaty zaklínačské profese. Byly případy, kdy si vévoda chtěl najmout zaklínače, aby mu našel dívku, která odmítla jeho oplzlé návrhy, utekla z bálu a nechala tam střevíc. Těmto lidem pak zaklínači jen horko těžko vysvětlují, že se na takový úkol nehodí. Nejčastěji si je však lidi pletou s nájemnými vrahy nebo žoldáky. To platí především pro různé šlechtice, co jsou zvyklí si lidi kupovat bez ohledu na cenu, které by ani nenapadlo, že je někdo odmítne. Obvykle jsou z toho dvě cesty ven. Zaprvé zaklínač zdvořile odmítne s odkazem na Kodex zaklínačů. Pokud je ovšem panovník příliš natvrdlý a neústupný, je nejlepší při první příležitosti odejít. Přijmutí takové práce by mohlo poškodit celou zaklínačskou profesi a snížilo by je to na úroveň obyčejných zabijáků.

Když už byla řeč o Kodexu, je nutno poznamenat, že nikdy žádný neexistoval. Termín, který s oblibou používá zaklínač Geralt, je souborem principů, kterými se řídí, nebo se o to alespoň snaží. Ale dalo by se říct, že každý zaklínač má nějaký vlastní kodex, podle kterého se snaží žít. Navíc to svědčí obchodům. Odvolávání se na „Kodex“ je dobrý způsob, jak se vyhnout nechtěné zakázce. Lidé respektují profesionály, co se řídí zásadami – asi proto, že v dnešní době je to zatracená vzácnost.

Pokud si chcete zaklínače najmout, mějte na paměti, že jejich profese vznikla za jediným účelem – zabíjení monster. Ne příslušníky myslících ras, ne bezbranná nebo exotický stvoření, ale bestie ohrožující lidské životy. Tvorové zrození z magie, pozůstatky Konjunkce sfér, stvoření chaosu a monstra vzešlá z magických experimentů a kleteb. To jsou stvoření, která zaklínači zabíjejí.


Ze světa zaklínače:

Jak se Vám líbí popis zaklínačů ? Chybělo Vám zde něco ? Dejte vědět do komentářů 😉

Prosím dej like a sleduj nás:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *